Jak vznikla Decoyana

První myšlenka na podnikání

Až do mých 21 let jsem o podnikání zájem vůbec neměla, spíše jsem se té myšlenky bála, jelikož založením nejsem úplně milovník rizika. Pak jsem ale na výměnném studijním pobytu v Anglii šla na přednášku jednoho pána, freelancera, který sám na sebe podnikal jako PR konzultant. Neměl žádné zaměstnance, jen mu někdy pomáhala jeho maminka. Na přednášce nás bylo asi jen 10 posluchačů a spíš to bylo takové hezké povídání z jeho strany. Ale něco, co řekl, mi nasadilo brouka do hlavy, že by to podnikání vlastně bylo fajn. Co to řekl? To bych taky ráda věděla, bohužel jsem to zapomněla .

Možná to bylo něco o svobodě, o tom být svým vlastním pánem. Paměť mám děravou, ale ať už to bylo cokoli, nechalo to ve mně dost silný otisk. Tak silná slova to byla (snad si někdy vzpomenu, jaká), že jsem podnikání nemohla pustit z hlavy, a po přestupu na magisterské studium jsem si zapsala vedlejší specializaci Podnikání. Ta byla dost zajímavá, ale i po jejím absolvování jsem měla jeden velký problém – neměla jsem odvahu, peníze a ani konkrétní nápad na to nějaké podnikání vyzkoušet. A tak jsem zůstala u brigád, a když už mi ve škole zbývala jen diplomka a jedny státnice, rozhodla jsem se, že si raději najdu práci na plný úvazek a budu se jí usilovně věnovat, leda že bych dostala nějaký skvělý nápad na podnikatelský záměr.

Jdu do toho

Pak přišla pandemie a jak jsem byla vděčná za stabilní práci, která se navíc dala dělat z domova. Ale problém s izolací během pandemie byl ten, že jsem měla čas přemýšlet. To může být opravdu nebezpečné! Začala jsem uvažovat o tom, co že to vlastně chci dělat v životě. Došla jsem k závěru (jako spousta mladých lidí), že je pro mě důležité, když svojí prací přispívám k řešení nějakých problémů, konkrétně v oblasti ekologie, o kterou jsem se zajímala již několik let. Proto jsem v létě 2021 dala výpověď a řekla jsem si, že buď najdu práci, která bude tento požadavek splňovat, nebo si založím vlastní firmu, která bude – byť v malém měřítku – nějaký ekologický problém řešit. Pracovních nabídek v této oblasti ale moc není, a když už, tak vyžadují technické nebo přírodovědné vzdělání, které já nemám (kéž bych toto věděla jako 19iletá, když jsem si vybírala, kam na vysokou). Takže jsem se na podzim 2021 rozhodla, že se vrhnu do podnikání.

Nevybrala jsem si na to ale nejlepší dobu. Nejistota ohledně budoucnosti pandemie, vysoké ceny energií, nová vláda a s tím měnící se politika a legislativa.

Do toho jsem ještě neměla jednoduchou osobní situaci. Bohužel mi na podzim zemřela moje milovaná babička (a pak v lednu ještě dědeček, z druhé strany rodiny). Byla to velká rána, ale paradoxně mě to nakoplo k podnikání ještě víc, ze dvou důvodů. První byl ten, že babičku ekologie velmi zajímala, takže mě to utvrdilo v tom, že této oblasti bych se měla věnovat a značku jsem pojmenovala i podle babičky (jmenovala se Jana).

Druhý důvod byl ten, že jsem na babiččině pohřbu konečně dostala nápad na originální produkt. Je to zvláštní, až morbidní historka, ale v podstatě jsem na pohřbu hodně brečela a potřebovala jsem si vyndat kapesníček z igelitového obalu. Ale on hrozně šustil, což bylo dost nevhodné, protože to zrovna bylo v momentě, když zněla vážná hudba a měli jsme se v duchu s babičkou loučit. Pomyslela jsem si: ach jo, kdyby byl obal z látky, tak takhle nešustí. A pak mě napadlo, no jo, vždyť já si ho vlastně můžu ušít! Tak jsem to později udělala a řekla jsem si, že nemůžu být jediná, komu by látkový obal vyhovoval víc než ty jednorázové plastové. A nápad na podnikání byl na světě, zrodila se Decoyana.

Jen abych to uvedla na pravou míru, o úmrtí mých prarodičů nepíšu proto, abych získala sympatie, spíš chci ukázat, že i tyto obtížné životní situace dokážou člověka někam posunout, i když jsou celkově negativní.

Proč zrovna šití?

Toto podnikání je tedy spojení mé lásky k šití a k ekologii. Jak jsem se ale k šití dostala? Mé příjmení Náprstková s tím nemá paradoxně moc co do činění, část rodiny, ze které jméno pochází, se šití moc nevěnovala. Zbylá část rodiny ale nějaké zkušenosti se šitím má, takže ačkoli mě k šití nikdo aktivně nevedl, mám rodinné příslušníky, kteří mi s tím pomohou.

Začalo to, když mi bylo 17 a umanula jsem si, že si ušiji tričko, myslím že to byl nějaký převlek. Tak mi mamka na rodinném šicím stroji ukázala, jak ušít rovný steh a já jsem si pár kousků vyrobila. Nebyla jsem ale spokojená s výsledky, navíc mě obchody s látkami skoro až vyděsily přemírou látek v nabídce (to dneska vůbec nechápu, obchody s látkami zbožňuji), takže jsem toho nechala a 8 let jsem na šití nešáhla. Pak ale přišla pandemie a asi mě nějak inspirovalo, že tolik lidí šilo roušky, navíc jsem byla už otrávená z nabídky oblečení v obchodech (o tom zase někdy jindy), tak jsem si řekla, že se k šití vrátím.

Tentokrát mě to ale chytlo neskutečně. Už po pár měsících jsem si dokázala ušít pyžamo, šaty, dokonce jsem se vrhla i na cvičný kabát z plášťoviny (ten zase tak dobře nedopadl, ale chyby jsou nevyhnutelné!). Ukázalo se, že mě hrozně baví vytvořit něco vlastního, podle mých představ. Když jsem si tedy chtěla ušít obal na kapesníky, neměla jsem problém si vytvořit vlastní střih a podle toho obal ušít. Ještě je hodně, co se musím naučit, ale i díky nespočetným návodům na YouTube se učím opravdu rychle.

Motivace a hodnoty

Ale zpět k rozjezdu e-shopu Decoyana. Ke všem problémům výše musím ještě upřímně dodat, že jsem podcenila, kolik práce vlastně rozjezd podnikání znamená, takže jsem stihla spustit e-shop až na začátku ledna, což je snad nejhorší měsíc z celého roku pro e-shopy. Nevím tedy, jak se mé podnikání bude vyvíjet, můžu ale zatím popsat, čeho doufám, že dosáhnu, jaká je moje vize a hodnoty.

Chtěla bych, aby moje výrobky pomáhaly zákazníkům zbavit se nutnosti neustále kupovat jednorázové produkty a obaly. Nejen, že je to neekologické, navíc to často i ošklivě vypadá a leze to do peněz. Přála bych si vybudovat e-shop (a třeba někdy i prodejnu?), kam se lidé rádi vracejí, protože jim výrobky zlepšují život, včetně životního prostředí. Zároveň plánuji výrobu a prodej udělat s co nejmenšími negativními dopady na přírodu. A pokud bych k tomu mohla prodávat i ekologickou drogerii, to bych byla úplně nejšťastnější.

Už Vám je asi jasné, jaké hodnoty jsou pro mě nejdůležitější, co se týče podnikání:

1. Spokojenost zákazníka – to je asi samozřejmé, spokojení zákazníci jsou základem dlouhodobého úspěchu. Podle mě je to hlavně o tom prodávat zboží, které zákazníci chtějí, důkladně a správně informovat o všech aspektech, které s nákupem souvisí, a pokud se naskytne nějaký problém, tak ho co nejrychleji a nejpřijatelněji vyřešit.
2. Udržitelnost – současný dopad na svět mnoha firem a odvětví je opravdu tristní – znečištění, plýtvání, emise, ničení ekosystémů. Tomu se chci co nejvíce vyhnout a vybudovat firmu, která minimalizuje svůj negativní dopad a maximalizuje ten pozitivní. Nebude to vůbec lehké, už jen proto, že kromě ekologického pilíře se chci soustředit i na ten sociální (to pro mě znamená hlavně zacházet správně s lidmi, kteří s firmou přijdou styku), a finanční (př. dlouhodobě udržet firmu finančně zdravou a plnit finanční závazky). Proto uvítám Vaší jakoukoli veřejnou či soukromou zpětnou vazbu, např. co si představujete pod pojmem udržitelnost Vy.
3. Nápaditost – baví mě přicházet na nové typy produktů, designů nebo postupů. Také ráda řeším zapeklité oříšky. Proto chci časem rozšiřovat nabídku, aby pomohla řešit různé problémy, které zákazníkům vadí.

Uf, takto dlouhý text jsem od diplomky nenapsala, snad kromě podnikatelského plánu . Raději ještě přidám shrnutí:

TL;DR

Živnost a značku Decoyana jsem založila, protože se dost zajímám o ekologii, zaujala mě myšlenka podnikání a baví mě šít a vytvářet nové věci. Vznik a název značky byl formován mými životními zkušenostmi, včetně těch negativních jako úmrtí prarodičů, ale tak už to v životě bývá. Jsem teprve na začátku a netuším, co všechno mě čeká, ale budu se snažit vybudovat firmu, která přináší řešení různých ekologických problémů, tak aby byli zákazníci spokojení, provoz firmy udržitelný a aby přinášel něco nového.